Vážení přátelé,

nacházíte se na webových stránkách Jihomoravských betlemářů, kteří tvoří pobočku Českého sdružení přátel betlémů (ČSPB) se sídlem v Třebechovicích pod Orebem. Toto sdružení bylo založeno r. 1990 tehdy jako Československé.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Na počátku byl svatý František z Assisi    

 

O Vánocích r. 1223 byly svatým Františkem z Assisi u Greccia postaveny první jesličky. Nedávno jsme si připomněli 790. výročí této události a také 90. výročí jubilejní jesličkové výstavy v Praze, která byla uspořádána na počet 700. výročí této události.

 

Frater Tommaso da Caleno**: Františkovou největší starostí, jeho nejživějším přáním a vrcholným cílem bylo ve všem a vždy zachovávat svaté Evangelium, a snažil se dokonale co nejpečlivěji a nejúzkostlivěji úsilím ducha a celou vroucností srdce následovat učení a napodobovat příklady Pána našeho Ježíše Krista. Stále si připomínal a rozjímal o jeho slovech a s největší uctivostí měl stále na mysli jeho činy.

Zvláště pokoru Vtělení a lásku Umučení si stále připomínal, takže jen zřídkakdy myslil na něco jiného.

Vzpomeňme jen při této příležitosti s jakou úctou jím byl oslaven tři roky před smrtí den narození Páně u Greccia.

V této krajině žil jistý Jan,** dobré pověsti a života ještě lepšího, kterého blažený František velice miloval, protože ač ze vznešené rodiny a velmi vážený, pohrdal vznešeností krve a toužil pouze po vznešenosti ducha. Blažený František ho asi 14 dnů před Štědrým dnem povolal k sobě, jako častěji činíval, a řekl mu: „Chceš-li, abychom tyto Vánoce oslavili v Grecciu, pospěš a připrav vše jak ti řeknu. Chtěl bych zpodobnit zrození betlémského Dítěte, a na nějaký způsob spatřit tělesnýma očima nuznost a bídu ve které se nalézal, když Mu chybělo, co novorozeně potřebuje, jak byl uložen v jeslích a jak odpočíval mezi volem a oslíkem na seně.” A onen zbožný a dobrý muž ihned spěšně odešel, aby na smluveném místě připravil vše tak, jak mu Světec řekl. Když nadešel den radosti a slávy svoláni jsou Bratří z mnoha míst a muži a ženy z celého kraje; účastníci nesli každý dle možnosti svíce a pochodně, aby osvítili noc, která zářivou hvězdou osvítila všechny dny a léta. Konečně přišel i Světec a zaradoval se, když viděl, že vše je připraveno; upraveny jesle, seno doneseno, přiveden vůl i oslík. A Greccio jako by se proměnilo v nový Betlém, kde u cti byla jednoduchost, velebena chudoba a chválena pokora. Bylo jako o polednách v této noci tak půvabné pro lidi i pro zvířata; zástupy, které se sešly, ožívaly radostným očekáváním obnovení Tajemství, les zněl lidskými hlasy a skalní srázy odrážely ozvěnou chvalozpěvy radostného vzrušení. Bratři zpívali Chvály*** a svatá noc brala na sebe náladu stále slavnostnější. Světec stál u jeslí, vzdychaje a překypuje zbožnou radostí a jsa naplněn nevýslovným štěstím.

A nad jeslemi byla sloužena slavná Mše, při níž obětující kněz byl zahrnut mimořádnou útěchou. Světec v rouchu jáhena, protože neměl vyššího svěcení než jáhenské, zpíval zvučným hlasem svaté Evangelium, kterýžto jasný hlas, sladký, zpěvný, něžný a zároveň silný, zval všechny k nejvyšší odměně ( v království Božím ). Potom kázal shromážděnému lidu vyprávěje mu nejněžnější věci o narození Chudého Krále a o malém Betlému. Častěji, zvláště, když chtěl vyslovit jméno Ježíše Krista, zápalem ohněm nesmírné lásky, zval ho Dítětem betlémským, říkaje Betlém, tak, že připomínalo hlas jehňátek, a vyslovuje jméno Ježíš nebo Dítko betlémské olizoval jazykem rty, jako by vychutnával všechnu sladkost těchto slov.

Všemohoucí sám štědře rozdával své milosti a jakýsi velmi ctnostný muž měl zázračné vidění. Viděl v jeslích ležet děťátko jakoby mrtvé, které se při přiblížení Světce probralo z hlubokého spánku, v nějž bylo ponořeno. Toto vidění nebylo v rozporu se skutečností, neboť v mnohých srdcích dřímající božské Dítka, dávno zapomenuté, bylo Milostí svou vzkříšeno svatým sluhou svým Františkem, a vzpomínka na ně byla hluboce vtištěna v mysl lidu.

Po ukončení slavného večera se rozcházeli všichni radostně do svých domovů.”

Tolik bratr Tomáš, věrný druh Františkův, k věkuslavným Vánocům léta Páně 1223, kdy churavý a poloslepý služebník Páně snažil se znázornit si, „vidět tělesnýma očima”, noc betlémskou. Nebyl sám ve své touze. Svatá noc tak hluboce zasáhla do lidských srdcí, že od počátku křesťanství připomínána byla nejen liturgicky, ale i snahou o zpodobnění prostředí. Původně to byly napodobeniny betlémské jeskyně, až sv. František, velký revolucionář, vynesl z pout zdí a kobek věčnou paměť Kristova vtělení do prostoru, podobně jako rozeslal své Bratří po silnicích a tržištích mezi lid se slovem Božím.

Z volného zpodobnění a náboženských her vznikaly postupem času naše betlémy. O rozšíření a vývoji betlémů máme velmi pečlivou a krásnou studii P. Karla Procházky „O Betlemech”, spis světové pověsti, takže není nutno se o tom šířeji rozepisovat. Dílo shrnuje vývoj betlémů do roku vyjití, tj. do roku 1908, což ovšem není konec betlémů. Rozvoj i vývoj šel dál, šťastně i méně šťastně a v roce 1923 Jubilejní jesličková výstava byla přehlídkou a jakýmsi mezníkem „našich” betlémů. Od té doby se pomalu přesunují betlémy z oblasti náboženské do oblasti lidového umění, uměleckého průmyslu a veřejného života, snad lépe řečeno obchodní reklamy.

 

 

*Frater Tommaso da Caleno, františkán, básník a spisovatel. Data jeho narození ani smrti nejsou přesně známa. Do Řádu byl přijat sv. Františkem v letech 1213 – 1215. Nejznámější z jeho básní je sekvence Dies irea dies illa. Ze spisů je nejdůležitější životopis sv. Františka z Assisi: Duae Vitae S. Francisci (Legenda prima a Legenda secunda) a sv. Kláry (Legenda Sanctae Clarae Virginis). Původní text doznal mnohdy při opisování značných změn. Překlad je z italského převodu Fausty Casolini: di San Francesco d´Assisi, Guaracchi 1923

**Jan Velita, přítel a dobrodinec sv. Františka a jeho Bratří

*** Chvály (Laudes) církevní modlitby

/M.K.Valšíková Naše betlemy, Praha 1946/

 

 

Greccio italské městečko, severně od Říma, v provincii Umbria, nad ním na hoře Alvernia, kde se nachází františkánský klášter, slavil svatý František z Assisi roku 1223 Vánoce a postavil tam první jesličky. Návštěvníci tohoto kláštera mohou v klášterních prostorách kromě místa, kde se tato událost odehrála, uvidět rozsáhlou výstavu betlémů z různých zemí celého světa vytvořených z rozličných materiálů a rozmanitými technikami.

 

 


 

            Nový znak regionální pobočky ČSPB -  BETLEMÁŘI JIŽNÍ MORAVY

                                                                      Autor: Rostislav Vlk,  Brno


Kontakt

Betlemáři Jižní Moravy